Z čeho se skládá oko?

Z ČEHO SE SKLÁDÁ OKO

Lidské oko je nesmírně složitý a fascinující orgán umožňující vidění, o kterém se také říká, že je „oknem do lidské duše“. Jak vlastně funguje? 

Zjednodušeně se dá říct, že vaše oči přijímají paprsky světla odražené od okolních objektů a zprávu o nich posílají do mozku, který je interpretuje jako obraz okolního světa. Každá část oka přitom hraje při zaznamenávání a přenosu obrazu svou specifickou a nezastupitelnou roli. 

Z jakých částí se oko skládá

Lidské oko je malý, kulovitý orgán z průhledné gelovité hmoty chráněné pevnou vnější stěnou. Oční stěna je tvořena třemi vrstvami, z nichž každá má své specifické funkce:

Vnější vrstva: bělima (skléra)

Bělima (skléra) je tuhá, vazivová blána bílé barvy. V přední části oka přechází bělima v bezbarvou, průhlednou část zvanou rohovka. Přes rohovku pronikají do oka paprsky světla. Tenká ochranná blanka přecházející z vnitřní strany víček přes bělimu až po okraj rohovky se nazývá spojivka.

Střední vrstva: cévnatka (choroidea)

Pod bělimou se nachází střední vrstva zvaná cévnatka, která je bohatě protkána cévami a obsahuje velké množství pigmentových buněk. Cévnatka vyživuje oko a díky tmavému zabarvení zamezuje odrazům paprsků světla uvnitř oka.

Když se někomu zadíváte do očí, první, co vás na něm obvykle upoutá, je jeho duhovka (iris). Duhovka je vlastně přední část cévnatky a má tvar barevného terčíku s kruhovým otvorem uprostřed. Množství pigmentu v duhovce určuje charakteristickou „barvu očí“ člověka. Kruhový otvor uprostřed duhovky, kterým do oka procházejí paprsky světla, se nazývá zornice (pupila). Hladké svalstvo duhovky může měnit velikost zornice a tím regulovat množství paprsků dopadajících do oka.

Vnitřní vrstva: sítnice (retina)

Sítnice je jemná, několikavrstvá blána na vnitřní straně oční stěny. Jejím úkolem je zachytávat světelné informace, které poté zrakový nerv posílá v podobě nervových signálů do mozku. Mozek si pak tyto signály přetransformuje do podoby obrazu.

Na sítnici se nacházejí dva typy smyslových buněk citlivých na světlo – tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivé na světlo a pohyb a umožňují vidění za šera, rozlišují však jen odstíny šedi. Čípky, kterých je daleko méně, umožňují vidět detaily a rozlišovat barvy (červená, zelená, modrá). Nejvíce čípků je v místě, kterému se říká žlutá skvrna (makula). 

Za duhovkou se nachází oční čočka, která je průsvitná a ohebná. Láme světelné paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici. Chceme-li vidět nějaký objekt ostře a přesně, musíme se na něj podívat zpříma. V tu chvíli čočka nasměruje paprsky tak, že jejich ohnisko dopadá na žlutou skvrnu, tedy místo s největší koncentrací čípků umožňující nejostřejší vidění.

Další části oka

Prostor v přední části oka mezi čočkou a rohovkou je vyplněný tekutinou zvanou komorová tekutina. Vnitřní prostor oka za čočkou je vyplněn průhlednou rosolovitou hmotou, které se říká sklivec.

Komorová tekutina a sklivec pomáhají oku udržet si svůj tvar.

Jak oči fungují

K tomu, abyste nějaký objekt opravdu „uviděli“, vede dlouhá cesta:

  • Paprsky světla odražené od pozorovaného objektu projdou skrz rohovku vašeho oka k zornici.
  • Průměr zornice se bleskově přizpůsobí intenzitě světla. V šeru se zornice roztáhne, aby do oka dopadalo co nejvíce paprsků. Při intenzivním osvětlení se naopak stáhne.
  • Světelné paprsky projdou skrze zornici a dopadnou na čočku oka.
  • Čočka pomocí okolních svalů změní své vyboulení tak, aby se paprsky od pozorovaného objektu sbíhaly přesně na sítnici.
  • Tyčinky a čípky v místě, kde paprsky na sítnici dopadnou, reagují na světlo a zrakovým nervem o něm vedou informace do mozku.
  • Váš mozek tyto informace převede do podoby uceleného obrazu a vy objekt „vidíte“.